Hana Zagorová | Anděl tvůj

Rok: 1969
Čas: 2:06

Hlas harfy v stínu zlatých křídel,
růže a perly tak mně znáš
Jsem anděl bez nadsázky
Jsem andělem tvé lásky
Jsem anděl mám andělskou tvář

Harfa se zbortí přes noc jednou,
ze zlatých křídel zbude dým,
zeptej se každé slečny
že anděl není věčný
a jeho tvář je prokletí,
já pádem vím se strašně mstím,
přesto že vím že příjde
ráno slepé střechy,
pláč a raní skřeky
co rudé slunce umývá

Teď to víš anděl tvůj je ďábel
i když sto krát sázel
prohrála hlava bláznivá

Od hvězdy přes noc náhle zvadnou,
tvá něžná slova spočítám,
růže do rozednění
se v prach a popel změní
ty zbudeš s tíhou lásky sám
láska je klam já málo dbám
že zanechám za sebou,
prach na bouřícím moři,
dům který se boří,
úsvitem vypálený chrám,
teď to víš láska má že raní,
já neznám slitování,
propast, skřeky raní čekej dál,

Teď to víš anděl že je ďábel
stínu doprovázel,
do zpěvu křídel se ti smál,
teď už víš že láska má se brání,
tvůj sen anděl zkázy,
se sluncem ďábel hrál