Hana Zagorová | Náhlá loučení

Rok: 1986
Čas: 4:08
Hudba: Bohuslav Ondráček
Text: Pavel Vrba

Slyším v sobě stovky zvonů
a tep mívám zvýšený,
když ve vzduchu je náhlé loučení.

Vím, že v pláči neutonu,
až srosteš s dlážděním,
nemluv gestem ani slovem.
Já se těším na to nové,
co mě na jinou promění.

Náhlá loučení, ta váží se
k mým šátkům na mávání.
Náhlá loučení jsou nápisem
na zdi příštích rozhranní.

Náhlá loučení jsou mým příslibem
příštích dnů a nadějí.
Náhlá loučení jsou klíčenkou,
co ztrácím v loňských závějích.

Nosím v sobě dávnou minu,

která čeká na svůj čas,
svým tikáním je srdci podobná.

Náš den stejně po dni plynul,
jen šedé napospas.
V loučení vždy zvoní hrana,
moje mina časovaná
touží vybuchnout, nechce nás.

Náhlá loučení, ta váží se
k mým šátkům na mávání.
Náhlá loučení jsou nápisem
na zdi příštích rozhranní.

Náhlá loučení jsou mým příslibem
příštích dnů a nadějí.
Náhlá loučení jsou klíčenkou,
co ztrácím v loňských závějích.

Náhlá loučení jsou mým příslibem
příštích dnů a nadějí.

Náhlá loučení jsou klíčenkou,
co ztrácím v loňských závějích.