Hana Zagorová | Skanzen bídy

Rok: 1989
Čas: 4:51
Hudba: Vašo Patejdl
Text: Michal Horáček

V karmínu luceren pochybné čtvrti
pár zvadlých poběhlic ještě se vrtí,
přesto už dýchají rajský plyn smrti,
zakleté do kruhu z křídy.

Sladce spí mocipán. Proč ale zkys mu
ten úsměv lepkavý od optimismu?
Na dveřích psáno měl v hranatém písmu,
starosta Skanzenu bídy.

Zakletý do kruhu z křídy
v ulicích Skanzenu,
skanzenu letité bídy.

Já jsem tu věštkyní, jenže jsem chudá.
Každý svůj osud zná, a to je nuda.
Už tě jen zajímá, kdo tě dnes udá,
figurko z chlebové střídy.

Ty vaše ruce jsou ale tak čisté.
Zřejmě jste z daleka, ach můj ty Kriste,
kam jste to zabloudil, fešáku, vy jste
v ulicích Skanzenu bídy.

Figurky z chlebové střídy
jdou blátem Skanzenu,
skanzenu smutku a bídy.

Závist je na koni, který se plaší.
Bezhlavá hrabivost v podloubích straší.
Potěcha z toho, že jsme v pěkné kaši,
staví se do pyramidy.

Nikdo se nediví, každej ví svoje,
nanejvýš řeknou ti, božínku, co je?
Vždyť to jsou odvěká pravidla boje
v ulicích Skanzenu bídy.

Skládá se do pyramidy
beznaděj Skanzenu,
skanzenu morální bídy.

Z činžáků padá tu tíseň a římsy.
Ve smetí kašpárek ztracený kýmsi.
Cinkot tvých rolniček nevybavím si,
maskote z mé školní třídy.

K čemu je talisman? Zmar číhá všude,
v duších pak na skřipkách zmateně hude,
kdo se mu podvolí do smrti bude
v ulicích Skanzenu bídy.

Zakletý do kruhu z křídy
v ulicích Skanzenu,
skanzenu své vlastní bídy.

Zakletý do kruhu z křídy
v ulicích Skanzenu,
skanzenu své vlastní bídy.