Hana Zagorová | Z nebe pláče déšť

Rok: 2009
Čas: 3:58
Hudba: Jiří Zmožek
Text: Hana Zagorová

To se asi někdy stává,
divný konec divných cest,
ruce omotá ti tráva,
z nebe pláče déšť.

Stůl a nedopitá káva,
láska hory přenáší,
hádka hádku překonává,
teď jsme na kaši.

Nezůstane stopa v hlíně,
kudy asi měla vést?
Změní život ve vteřině,
když nebe pláče déšť.

Proudy deště v noci sílí
a šátkem bílým z okna už ti nezamávám,
doufám ještě aspoň chvíli, že se vrátíš
v dálce už tě nepoznávám.

Jak slovo za slovem déšť vyťukává,
po vodě odpluje poslední zpráva,
možná ji uslyší nějaká víla
a z deště vyvede nás.

Mokrá tráva ruce sváže,
hladí tváře vítr cest,
nás dva smířit nedokáže,
z nebe pláče déšť.

To se asi někdy stává,
den už tančí parketem,
je to vlastně jasná zpráva
a tečka za létem.

Jako nahá připadám si,
vzpomínky déšť utopí,
jednou přijde den, kdy dám si
kytku do klopy.

Proudy deště v noci sílí
a šátkem bílým z okna už ti nezamávám,
doufám ještě aspoň chvíli, že se vrátíš
v dálce už tě nepoznávám.

Jak slovo za slovem déšť vyťukává,
po vodě odpluje poslední zpráva,
možná ji uslyší nějaká víla
a z deště vyvede nás.

To se asi někdy stává,
divný konec divných cest,
ruce omotá ti tráva,
z nebe pláče déšť,
z nebe pláče déšť.
Když z nebe pláče déšť….